Final.. Soterrani

- Na žádnou policii nepujdeš, protože bys musel vysvetlovat, z jakýho duvodu mela tvoje žena potrebu zranovat a zároven bejt zranována, a proc nakonec spáchala sebevraždu! Nikam nepujdeš, protože by se mohlo roznýst, co jste delali s tema doternejma a nevdecnejma bestiema, který zaživa nemohly pochopit, co vlastne hledáte na tak nudným míste, kde ješte ke všemu necepujou pivo! A ješte jeden duvod ti reknu, proc nepujdeš na policii...
- Jó?
- Jo. Bojíš se me?
- Spíš to jseš ty, kdo by se mel bát. Ale moje žena zemrela, protože se k tomu rozhodla sama... Takže, když se to tak skutecne stalo, tak možná..., možná, že už se bát nemusíš.
- Ona zemrela a tobe se svým zpusobem ulevilo!
- ...
- ...
- Do hajzlu.
- Takhle se ti, zatracene, aspon trochu uleví! Já jsem svojí ženu nemiloval. Tys tý svý pekne zkurvil život, zato jsi jí ale miloval. Je to tvoje vina, že už není mezi námi, a to te pekne žere. Na jednu stranu se ti ulevilo a na druhou seš z toho pekne udelanej. To je problém, který si ted potrebuješ vyrešit.
- Muže bejt.
- Tak co s tím udeláme? Udeláme, co si budeš prát. Je to na tobe.
- ...
- Tak co?
- Na tom zkurveným a vyprahlým kousku zeme, kterej ani nenajdeš na mape... Dostalo me to. Ta práce me...
- Jo.
- Ale utek jsem z toho. Nic mi to nebylo platný. Celý to svinstvo jsem hodil na svojí ženu... Rekl jsem jí, že na to nemužu prestat myslet..., a že me dokonce vrušuje na to myslet. Ted je mrvá.
- Máš je pekne tvrdý. Ješte porád je máš pekne tvrdý. Ted mi to tady predvedeš. Vzrušuje te na to myslet.
- Co tu ješte delám?
- Co jsi sem prišel hledat? Dlužím ti jednu prohlídku.
- Prohlídku.
- Sklepa. Když pomyslím na to, cos tam venku delal, tak ti závidím. Predpokládám, že sis to pekne užíval. To ti, fakt, závidím.
- Dostaneš rozkaz a ty ho proste splníš. Prijde ti to jednoduchý.
- Ty odsud nikam nepujdeš. Máš chut tu zustat. Musíme ten rozhovor dotáhnout do konce.
- O cem si máme jako povídat.
- O tom, co ti schází.
- Schází mi moje žena.
- Tu ale mít nemužeš. A co ješte ti schází a co mít mužeš? Schází ti to, co zabilo tvojí ženu. Nemužeš na to prestat myslet. Je ale zpusob, jak ti to z hlavy dostat.
- Možná, že je jeden zpusob.
- Moc dobre víš jakej.
- ...
- ...
- Nikam nepujdu.
- Dobrá.
- Zustanu.
- Prišel jsi, abys tady zustal. Prohlížel sis barák a tak netrpelive jsi hledal jakýkoliv známky toho, cos chtel najít, že ses málem nechal prejet.
- Hledal jsem ten sklep. Jseš peknej hajzl.
- Nadešel okamžik, kdy ti mužu ukázat barák. Ne, protože tu byla tvoje žena. Proto, abys ukojil..., abys ukojil svojí zvedavost. Slíbil jsem, že ti ho ukážu. A když budeš chtít, ... když si to budeš prát, tak samozrejme sejdeme i do sklepa.

Josep M. Benet i Jornet, Sklep. Disponible a la pàgina web de Catalandrama.